Rádi bychom vám přiblížili, jak a v jakých hlavách vlastně vznikl nápad založit komunitní lesní školku ve Vysokém Mýtě. V tomto článku vám svoji cestu ke školce představí Iva Němcová.
Jmenuji se Iva Němcová a podělím se s vámi o svůj příběh, který stál u zrodu nápadu založit ve Vysokém Mýtě školku.
Hned na úvod musím říct, že nejsem odborník na vzdělávání. Nestudovala jsem, jaké máme druhy pedagogik, jaké jsou trendy nebo možnosti. Jsem především mámou. Mámou, která se nějak nemohla vejít do škatulky běžného vzdělávání a toho, co a jak je prostě roky zavedeno. Možná jsem začala víc vnímat souvislosti, které nakonec utváří nebo spoluutváří dost podstatné momenty v našich životech.
Začněme ale popořádku. Jak se to tak stalo? Mohlo by se zdát, že jsem k tomu dospěla narozením dcery. Možná už o něco dříve, v době těhotenství. Ale ve skutečnosti to takto mám celý život.
Odjakživa se na vše, co se kolem mě děje, snažím dívat z různých úhlů pohledu a nezabřednout v nějaké vyšlapané cestě, ač by se zdála sebepohodlnější a sebepříjemnější. Jsem zvyklá se ptát, jestli by se věci nedaly dělat jinak. Zvlášť, pokud mi přijdou nelogické nebo nesmyslné. Snažím se hledat nová řešení, nové nebo jiné možnosti tak, aby se věci posouvaly dál. Mohly se tak stát lepšími. V případě školek a škol vidím potenciál ve vytvoření lepšího prostředí a lepšího přístupu k dětem.
Vnímám děti, že jejich zrozením na svět přišel za námi někdo, kdo je hotový. Není potřeba jej nijak usměrňovat, předělávat, šlechtit nebo jinak formovat. A tento někdo nás přišel učit.
A mým těhotenstvím se pouze zvedla vlna otázek. Opravdu to nejde udělat jinak? Proč to musí být takto? Co můžu udělat proto, aby to šlo jinak?
Když jsem byla těhotná, oslovil mne přirozený porod. Proč? Protože mi to prostě dávalo smysl. Dávalo mi smysl, že rodím já a neodevzdávám odpovědnost za celý porod do rukou někoho jiného. S tím souvisela i těhotenská vyšetření. Nepotřebovala jsem nikoho dalšího, kdo mi řekne, jak se cítím nebo jak se cítí miminko v bříšku.
Možná tím, že jsem nevyhledávala „dobré rady“ od příbuzných nebo kamarádek a snažila jsem se najít si něco, co bude vyhovovat mě. Možná tím jsem se úplně vymanila z toho, jak je to zavedeno a jak se to dělá a vždycky dělalo.
Po porodu pak nastala otázka kojení, kdy jsem si nechala radit od laktační poradkyně. Proč? Protože neznám nikoho, kdo tomu víc rozumí, než je laktační poradkyně. Ovšem taková, která má s kojením vlastní zkušenost. A pak další a další témata, jako je třeba dudlík, BLW, nevýchova, Teorie typů, vaničkování, plavání, znakování s miminky a další a další.
Školka je jedno z dalších témat v řadě. Vnímám, že toto období je podstatným obdobím v životě dětí. Jak se nám toto období podaří uchopit, tak pevné základy se nám podaří vybudovat. A na těchto základech pak budou moci naše děti stavět po celý svůj zbytek života.
Proto bych chtěla pro svou dceru a pro její kamarády vytvořit takové prostředí, kde se bude cítit bezpečně, bude to respektující prostředí. Bude ji přirozeně motivovat. Bude to prostředí, kde každé dítě bude vnímáno s láskou ke své individualitě. Děti se budou podporovat v týmové práci, chápat vliv kolektivu a důležitost komunity.
Proto je pro mne podstatné, aby toto prostředí vytvářeli pro své děti právě jejich rodiče. Aby mohli ukázat svým dětem, že takto se dá budovat něco, co opravdu stojí za to. A jako podstatnou součást komunity vnímám i průvodce, kteří nestojí někde na kraji nebo jsou vnímáni jako nepřátelé rodiny a dětí. Právě naopak. Jsou aktivní a přirozenou součástí komunity a dovytváří ji po odborné stránce. Ukazují dětem možnosti a dávají dětem směr. A je pro mne důležité, aby je tímto obdobím provázel někdo, kdo je opravdu bude pouze provázet.
Pokud vnímáte situaci obdobně, přidejte se k nám na Facebooku a nebo Instagramu. Nebo nás kontaktujete emailem deti.z.teepee@gmail.com a už vám neunikne nic, co se u nás v Teepee děje.